|
Torch „Zeig mir den Weg“ (Ukaž mi cestu)
Hvězdy, oči boha v dáli
jak rád bych unikl z této Země
abych mohl do daleka se podívat se svými myšlenkami
Ukaž mi cestu ke Hvězdám, budu tě následovat
jsou to bohové, co mě řídí, ptám se, co tu mám já znamenat?
na Zemi mě nedrží nic, tak pojď, nech nás jít ke Hvězdám,
když člověk zavře oči, může je spatřit!
Ukaž mi cestu k planetám, tak daleko nemohou být
vaše komety se zastaví, vezměte mě sebou, já chci domů!
na Zemi mě nedrží nic, tak pojď, nech nás jít ke Hvězdám,
když člověk zavře oči, může je spatřit!
Ra Slunce, Zeus bůh ohně je tady
uchop do ruky paprsky, uvidíš jejich vliv, že s tebou tančí!
pohladí duši, zahřeje krev
to je dobré, znamená to sílu, energii a odvahu
nohy přivede do tance a oči vzplanou
magma adrenalin hormony vyprsknou a srší
když zazpívá král Slunce jeho píseň se bude jmenovat léto
zapiš si noty na papír bez čárek a bez teček (háčky a kroužky nemají)
je perfektní jako kruh, nedívej se nikdy dovnitř nebo tě oslní svým leskem!
vinuté jádro, pálivý oblouk
odráží světlo a láme v zrcadle měsíc
zasvítí ti ve spánku utváří sny celkem viditelné
stojíte o touhu, jaké sny se ti tak asi zdají?
srovnejte si myšlenky dopodrobna a oči krásně zavírejte
hoď si duši do klidu, bude měkce položená na měsíčním svitu
a mělko, ihned polehává světlo slabé na říši Neptuna
ryby létají, psi plavou, tohle je štěkající jezero, kde se mohutné vlny rozbijou o oblaka na nebi
Vesmír se otočil naruby, mám telepatii s delfínem, žádný námořník nedrží hlídku
myšlenky se hluboce potápějí, jako žralok, jsou volné jako lupič
sladké jako tyčinka Bount, žádnej pekař nepřekáží, tak se vzepřete!
Šrek a myšlenky jako z chapadel Krakena, chobotnice
dvacet tisíc mil daleko od rozumu, vykutálený rozpustilý žáček zdraví kormidlíčko
já vidím víc jsem plný rýmů jako plankton na velké řece
sám Poseidon už tuší, že se ti viklá tvůj stožár v hlavě!
azurové vize, modrý sen modrý samet modrý průvan
smuteční pole kde kdysi na pláži stávala věž
postrádám orientaci, kde to jenom jsem? Nemám nikde stopu, ztratil jsem se, přichází sem Merkur!
kurz na moři ti drží jen hloubkoměr, že tvá loď pluje z nouze, vzbudí intelekt, když hrozí šílená potopa.
Vodnář nabírá kurs na hvězdici, od kompasu pochází, a jenom blázen tomu věří!
vede nás nebezpečnými útesy lstivé korály ochraňte nás před mučením vězňů a před jedovatými vřídly
Hermes mě zavede domů jsou vás tisíce tam nahoře a já jsem tady úplně sám
Ukaž mi cestu ke Hvězdám, budu tě následovat
jsou to bohové, co mě řídí, ptám se, co tu mám já znamenat?
na Zemi mě nedrží nic, tak pojď, nech nás jít ke Hvězdám,
když člověk zavře oči, může je spatřit!
Ukaž mi cestu k planetám, tak daleko nemohou být
vaše komety se zastaví, vezměte mě sebou, já chci domů!
na Zemi mě nedrží nic, tak pojď, nech nás jít ke Hvězdám,
když člověk zavře oči, může je spatřit!
Nech bohy aby tě vedli jako v mém případě
Venuše stojí na pahorku a vypráví vám milostnou báseň
píše moje texty, vytváří slovo, hovoří, když zpívám
nelíbá rty ale hlasy, klade větší cennost na umělecké věci
Blíženci ochraňují Panny jako vládcové kruhu
rozhlédněte se, rajská zahrada hledí tam Bohyně zbytečnosti
mlhovina proud myšlenek čerpající pramen s prsty již tvoří
zmatené muže a ženy z hlíny a jílu
pohlaví erotika a emoce se prolínají
Venuše stojí o lásku maluje život jako duhu
Uran zase stojí o výzkum o rozvoj o zvědavost…
Co je tu nového? Budoucnost patří už dnes tobě!
Maximální úhel a nejmenší atom
rozpouští fenomén iontů a gravitace
chladný rozum předkládá počty spočítá v sekundě obsah peněženek
šetří obnovuje a opravuje všechny, všechny bolavé rány
přinášejte novost změňte to dávejte do života chuť!
matematika stěhování náhlá změna poměrů chemie a fyzika
plyny louhování soli jedovatá mlha
člověk si toho hned všimne, říše Marsu, galaktického Vesmíru a rotmistra
větrná smršť tornádo tajfun, jen bezbranná oběť je tak silná dovolí krvavému žralokovi prchnout
panuje v dešti, vyhledává s každou hádkou rozbíjí odpůrce ještě na víc střepin
jako se rozflákal talíř na mojí řecké svatbě
buď připraven a dej na sebe pozor, když se šíří dál jeho síla nepokojů
vzduch a zlost jsou ve shodě a vysmívají se ti dvojnásobně
Lvové jako štíři chápej ten zásah ten hněv… že byl drsnej!
Mars pochoduje se svým vojskem, bude tady hned
vraždí jako zvíře z legrace ti pije krev to podporuje vůli a bojového ducha
vyrobí s nadšením meč zatímco divoce a v křečích řveš
objeví tě Saturn jak běduješ v močále rány ti namaže mastí zacpe černé díry
je tvůj kámoš nese tě jako štít co se na slunci třpytí
tvá energie má hranici, ukáže ti kde hraničí statečnost na lehkovážnosti!
je nejvíc ukrytá a přece jí člověk pozná
zavři oči a podívej se tam, jinak život nemá žádnej smysl.
Ukaž mi cestu ke Hvězdám, budu tě následovat
jsou to bohové, co mě řídí, ptám se, co tu mám být platný?
na Zemi mě nedrží nic, tak pojď, nech nás jít ke Hvězdám,
když člověk zavře oči, může je spatřit!
Ukaž mi cestu k planetám, tak daleko nemohou být
vaše komety se zastaví, vezměte mě sebou, já chci domů!
na Zemi mě nedrží nic, tak pojď, nech nás jít ke Hvězdám,
až po své smrti mi budeš rozumět!!!
Daniela Fischerová se společně s Milanem Špůrkem rozhodli někdy na přelomu 80. a devadesátých let, že společně vydají sborník „Hvězdy a osudy aneb klíč k moderní astrologii“. Navíc hvězdný rapper v německém Heidelbergu Torch mě zaujal se svou výpravou po Hvězdách a vy všichni, co to akceptujete s triedrem anebo vás to inspiruje s brejlemi – zde možná najdete souhvězdí slov, které na vás padnou jako ulité a navrch ještě vzpomínku na velikány, kteří se zapsali jako Šalamoun do historie svými dostatečně přesnými výroky.
Postůjte na chvíli, smělí a nápadití Berani! I vy, vroucí a houževnatí Býci, vy, přátelští a vtipní Blíženci! Vy, laskaví a věrní Raci, štědří a velkorysí Lvové, rozumné a pracovité Panny, slunné a harmonické Váhy, hlubocí a jasnozřiví Štíři, Střelci plní života a jasu, Kozorozi vznešení a moudří, Vodnáři svobodní a tvůrčí, něžné a obětavé Ryby – vy všichni zrozenci téže Země a dvanácti různých znamení. Dejte se pozvat k symbolické hře. Ke hře s prastarými představami, spletenými do pestrého věnce, kulatého jako zvěrokruh. Je uvit z nesčetných bylin zkušenosti, živených podzemní vodou nevědomí. Postůjme na chvíli v této uřícené a falešně prospěšné době, v níž zběsilost změn už překročila darwinovskou rychlost, postůjme nad dědictvím předků a hrajme si. A ovšem, i tato hra, jako ostatně každá, má svá pravidla. Když je neznáme a nerespektujeme, rozpadne se v chaos nesmyslných zlomků. Nuže, pravidla:
Prvé: Nejsou znamení lepší a horší. Všech tři sta šedesát stupňů kruhu je si rovno. Každý má specifické přednosti a slabiny.
Druhé: Ani vlohy nejsou zlé či dobré, všechno je otázkou úrovně. Zanedbaný talent zplaní, v omezení bývá impuls k růstu. Silný rozum vede nebo brzdí, bezelstnost může rozbřednout v hloupost, ve lhářovi možná zaspal dobu básník a hrubost nosí kabát upřímnosti naruby. Nesvobodně dostáváme vlohy, naše svoboda je v jejich používání.
Třetí: Člověk nemá jedno, ale dvojí znamení. Prvé, sluneční, je dáno datem, a druhé, takzvaný Ascendent, hodinou a místem zrození. Teprv na soutoku obou vyvstává matný obrys zrozencovy osobnosti. Jejich kvality se mohou umocňovat, nebo je mezi nimi příkrý rozpor. Proto se příliš nedivme, pokud se někdo zcela vymkne příštím řádkům. Toto je jen jeden úhel pohledu.
Čtvrté: Ostatně – dokonalé typy stejně neexistují! Jsme příliš strakatou směsí mnoha vlivů, než aby nás šlo zavřít do dvanácti krabic. Pojem „typický Beran“ má asi stejnou cenu jako třeba pojem „typický Čech typický chudáček chudý příbuzný“. Jistě je podložen značnou zkušeností a jistě má reálné jádro, ale jen se rozhlédněme, jak jsme každý jiný – někdy se chováme jako Eskymáci a jindy zase Dr. Ťululum jako tydýt z Marsu. Krom toho žijeme na pozadí své kultury a doby. Beran v Africe se liší od Beránka v Praze 10 (a ten od Beránka v Praze 5). Statistická pravda se nikdy plně nekryje s individuálně pojatou pravdou a i přesný rámec mívá varianty, výjimky a odchylky.
Páté: A nadto je tu i odvěká potíž, kterou dobře znají malíři atlasů hub. V touze zviditelnit jejich typické rysy malují výstavní exempláře, které se v lese nevyskytují. Skutečné houby pak působí jako zmetky, jako odmocniny ideálních forem. Sírová žluť, kupříkladu, je už sotva nažloutlá, jak je zašmudlaná smogem. Tak i každý popis lidských typů zdůrazňuje každý rys do směšnosti zjevně, kdežto v živých lidech z nich najdeme podtóny a příměsi.
Šesté: Tato hra vychází z tradice čtyř živlů. Jejich výkladů je řada, ale zde volíme tento z nich: Živly jsou čtyři způsoby bytí. Země – to je bytí ve hmotě. To je objektivita, skutečnost přístupná smyslům, tělo a fyzický svět. Voda – to je bytí v prožitku. Subjektivita, skutečnost zakoušená smysly, duše a psychický svět. Vzduch – bytí ve vzájemných vztazích. Komunikace, znaky, informace a společný svět. A konečně oheň – to je bytí v čase. Pohyb, děj, energie ženoucí nás koloběhem zrození a smrtí, věčnou transformací podob. Směr cesty a proměnlivý svět.
Sedmé: Cokoli existuje, ať v mikro či makrosvětě – věc, bytost, národ nebo kosmos – všecko podléhá týmž zákonům vývoje. Nic není nehybné a věčné. Vše vzniká, nějaký čas trvá a pak zaniká. Není to pouhý tanec v kruhu, mysleme si spíš nekonečnou spirálu. Zákonitost se opakuje, ale projevy se mění. Jeden oběh zvířetníkem představuje jedno patro spirály. V rámci hry vězme, že zrození nás vykoplo na určité místo na spirále. Proto každý vnímáme život jinak a zapojíme se do vývoje vlastním jedinečným způsobem. – Chcete představu ještě prostší? Každý jsme nástroj společného díla. Někdo kružítko, jiný motyka a ten třetí jehla. Když víme, co jsme, v čem je naše osobitá síla, aspoň nepromarníme čas snahou okopat záhon brambor kružítkem.
Při psaní této knihy jsme si s kolegou Milanem Špůrkem laskavě rozdělili úlohy. Je to klasické dělení na Dichtung und Wahrheit, na básnickou fantazii – můj part – a odpovědnou pravdu faktů – jeho part. Tedy vyberte si podle vlastní inklinace nebo prostřídejte oba party podle nálady. Kniha čtena z této strany tvoří pěnivou sloučeninu metafor, symbolů a mýtů (a toho se Jirka chytá se zájmem). Čtena z druhé strany dává seriózní základ astrologie jako nauky (tomu Jirka dává čas).
Nemajíce dost společných přátel na umělohmotné bázi Facebooku, abychom na nich dokumentovali psané, přivoláme si na pomoc zástupce světové kultury. Tedy ty z nich, jejichž autorský pohled, prizma chápání světa, se až nápadně prolíná s postavením jejich Slunce ve zvířetníku (a vyčuhuje jako vyhaslá sopka v Českém středohoří).
A to budiž pro začátek všechno. Teď už spolu vstupme na spirálu a absolvujme dvanáct lekcí vývoje a zrání. Ocitáme se na zvlášť citlivém místě. Zavíráme za sebou dveře zimy a překračujeme práh jara. Jsme na nultém stupni zvířetníku, na rozhraní Ryb a Berana.
JARO aneb První kvadrant
Pozemské jaro, to jsou tři znamení: ohnivý Beran, zemský Býk a vzdušní Blíženci. Vnitřním živlem, který je napájí a živí, je voda. Na samém prahu jara, na prvním stupni Berana, je čas pro obřady a čáry. „Zimu nesem ze vsi, nové jaro do vsi!“ zpívá se v mnoha obměnách i řečech všude tam, kde se v té chvíli probouzí mrazem ztuhlá příroda. Všechno začíná od znovu. Život zdánlivě uspaný zimou se budí čerstvý a svěží. Vítr roznáší prchavou vůni mládí. První kvadrant roku, to je zrod.
BERAN
Lhůta: 21.3. – 20.4. vládce je Mars živel je oheň
Molo hoří V hrdle šlehá
zatajený dech
Samodruhé prázdno slehá
na ohnivý břeh
Já jsem já Jsem tryska startu
Jsem jehňátko Jsem zteč
V nohou nepokoj a na rtu
provolací řeč
Já jsem prvorozený syn světa
Zvedám temeno
Z bílých temnot do něj slétá
blesk a semeno
(beránek = prvorozený syn světa Ježíš Nazaretský)
V hloubce budoucnosti – v hlubině prázdnoty plné vším, co teprv bude – spí příští existence jako v lůně a čeká na svůj čas. Ještě je němá, pohřížená do tmy. Není to skutečnost, je to čirá možnost. Neviditelná tenká membrána ji dělí od našeho světa. Ale už tu co nevidět bude. A vše, co bude, musí projít první fází bytí, fází vzniku. Beran – to je vznik.
Toto ohnivé znamení je jiskra. Zažíhá život v bytostech, zažíhá nápady, z nichž povstanou příběhy i věci. Je první inspirací. Ze tmy letí žhavé semeno skutečnosti, posel ještě nezrozených jevů – a to, co doposud být mohlo, náhle doopravdy je.
Beranům svět vděčí za svou věčnou schopnost obrody. Člověk–Beran má roli startovní pistole a k ní patřičné vybavení. Jedna z nich byl i Karel Kryl, dobrá kvalita.
Irena (typicky dubnové rozjímání Karla Kryla)
*****************************************************
Ač kvete u potoků černé býlí
a ač mi vadí stáří v rendez-vous,
jde chůzí lehčí kroků lesní víly
a září, září, září v úsměvu.
Ač bezjehličné lesy hyzdí rampy
a za mřížemi pláče Aladin,
hrst kouzla nabere si z jeho lampy,
svěžejší kapradin.
Už zbylo jen pár vět a tráva spálená
a rozbahněná zřídla ve žluti,
chceš hluchým vyprávět, co píseň znamená,
a slepým, co jsou křídla labutí?
Už zbylo jen pár slov
a slza na víčku,
a bez pardonu platí zmýlená,
nad prachem katastrof
zní klapot střevíčků:
svá ústa nabídla ti Irena, Irena, Irena!
Byť vykolejil svět a není síly,
jež díru v lodi zvedá nad ponor,
přec hledáš cestu zpět,
však černé býlí
se vyplevelit nedá: je to mor!
Plá slunce jako vích
nad cestou úzkou,
svět s jepicemi tančí gavottu,
u sloupů morových
začíná schůzkou tep dalších životů!
Už zbylo jen pár slov
a slza na víčku,
a bez pardonu platí zmýlená,
nad prachem katastrof
zní klapot střevíčků:
svá ústa nabídla ti Irena, Irena, Irena!
Dostává do vínku tajemnou vnitřní anténu. Je citlivá na všechno, co přešlapuje mezi dveřmi doby. Hledá, co se kde chystá. Jejím úkolem je rozpoznat to, strhnout to do plné přítomnosti… a nechat to být.
V Beranu vládne Mars a hra symbolů nám jmény planet připomene řecký a římský panteon. Áres–Mars je bůh boje a bůh orby. Na válečném poli dává rány, na orném zasévá obilí. Je útočný a silný jako kopí, jako naklíčené zrno, jako všechno, co chce prorazit.
Velcí Berani jsou vynálezci, objevitelé a radikálové. Buntují revoluce, v umění plodí avantgardu a občas pionýrsky vydrancují nějaký ten nový svět. Jsou buď členy vlády, nebo disidenty. Nemohou-li vést, dají se k anarchistům. Rozhodně netvoří umírněný střed naivních beránků.
Jejich hodinky se stále předbíhají. Berani v tom mají jasno: Co bylo, to bylo. Minulost je mrtvá. Radujme se, život začal právě teď! – Oslňují nás svou originalitou, myšlenky z druhé ruky je už nebaví. Fascinuje je všechno, co voní novostí, na čem ještě neoschla jitřní rosa. Je-li jim něco z duše cizí, je to prach rutiny a zvyku. Díky jim svět neustrne ve vývoji, kolo dějin se nezastaví a zítra bude všechno jinak nežli dnes.
Mají silnou vůli. Všechna tři rohatá znamení zvířetníku – Berani, Býci a Kozorozi – nesou tento znak vůle na čele. Ale vždy je trochu jiná. Beran má horkokrevnou, impulsívní vůli počátku. Je to vůle razicího štítu. Má za úkol probít cestu. Kam po ní kdo půjde, ji už nezajímá. Vybíjí se náhle, jako blesk z čistého nebe. Rohy napřed a hlavou proti zdi!
V Beranu se rodí všechno bytí, budí se sebeuvědomováním a oslněně chápe: „Já jsem já!“ Berani to cítí velmi náruživě. Jejich Já se nijak nezapírá. Je nápadné a silné, je nezdolně samostatné – a jen blázen by jím zkoušel manipulovat.
Mars chce stát v čele, poklid zázemí ho nudí. Pobízí ho alarm ctižádosti. Ale pozor! Rubem rychlosti je zbrklost a běh vpřed bez zbytečného ohlížení hrozí bezohledností.
Slabiny Beranů jsou ze stejného rodu jako jejich přednosti. Berani jsou favorité prvních dojmů. Moment překvapení mluví pro ně a čas proti nim. Mají magický šarm slibu za úsvitu. Ale den často stráví jejich sílu, nezbývá jí na úmornou práci a už vůbec ne na vleklé dotahování.
Když se Beran takzvaně nepovede, když klesne k nižším variantám svého typu, je z něj věčný začátečník, buřič bez programu a štvanec iluze „nového života“. Jakmile vytěká dráždidlo novosti a odprýská lak módy, ztrácí Beran chuť. Žene se k novým partnerům, novým profesím i zemím v bláhové touze začít znovu – ještě ve vysokém stáří půvabně mladý a obtížně nezralý.
Nejvyšší typ Beranů jsou Prométheové. Dávají lidstvu dar nového ducha a jako planoucí pochodně mu svítí na cestu. Beran jde v první linii pokroku a dobývá neznámé kraje, srší nápady a nedívá se zpět. Netrpělivým pohybem nás zve na strmou dráhu. Nestačíme-li, naše chyba. On nemůže čekat. Startuje kolmo, s výbušnou energií, kterou mu udělila sama budoucnost.
Mezi zbytky sněhu raší tráva. Jaro, šťastné dětství roku, přísahá na nezničitelnost světa, a Beran mu k tomu dává odvahu.
TAK MLUVÍ BERANI:
Já nechci ani vědět, že lidé existovali i přede mnou. (René Descartes)
*
Chceme se dívat na svět novýma očima, chceme znovu prozkoumat a vyzkoušet samu základnu pojmů, vnucovaných nám našimi otci. –
Ti, kdo podepsali tento manifest, se shromáždili s bojovým pokřikem DADA!!! aby šířili umění, které uskuteční nové myšlenky. Slovo dada symbolizuje neprimitivnější vztah k obklopující nás skutečnosti: s dadaismem se ujímá práv nová realita. –
Každý člověk musí křičet: čeká nás obrovská popíračská práce.
Zamést, vyčistit!
(Tristan Tzara)
*
Ó nalej nám svůj jed, ať dodává nám síly!
Chceme se pohroužit, jak okoušíme ho,
v hloub, Peklo nebo Ráj – co na tom v této chvíli? –
v hloub hloubek Neznáma – pro objev nového!
(Charles Baudelaire)
*
Třebaže tedy nenajdu takový slovesný útvar, který by mě vyvedl z přítomného bludu, přece jenom odtud vynesu jeden zisk nikoli nepatrný. Jméno této příliš strmé dráhy, která nedosahuje, by snad mohlo být netrpělivost.
(Věra Linhartová)
| 
